Zahajovací koncert –
Trio Ernest (Francie), Matouš Pěruška

O podujatí

Program: Maurice Ravel: Klavírní Trio a moll, M.67 Lili Boulanger: D’un soir triste a D’un matin de printemps Erich Wolfgang Korngold: Kvartet pro dvoje housle, cello a klavír levou ruku Všechny tři kompozice zahajovacího koncertu se zabývají očekáváním nejisté budoucnosti, ať už osobní, nebo světové. Autoři je psali v době, kdy se nad nimi vznášel přízrak světových válek a smrti, a tvorbou se tak vzpírali bezmoci. Každý z nich k tomu používal originální hudební jazyk, byť s některými podobnostmi – Maurice Ravel i Lili Boulanger působili především v Paříži a z jejich hudby je patrné, že znali cvrkot pařížských ulic, vůni kaváren i nostalgické večery u Seiny. Na E. W. Korngoldovi českého posluchače zaujme, že byl českým rodákem a stal se z něho světoběžník, čerpající inspiraci z různých hudebních kultur. Francouzsko-švýcarské Trio Ernest vzniklo r. 2019 v Ženevě, Od té doby získalo řadu ocenění a vystupuje na významných evropských koncertních pódiích a festivalech. Bývá spojováno s tvorbou švédské skladatelky Amandy Maier, zabývá se však také interpretací zavedených autorů – Brahmse, Griega, Haydna, Reineckeho, Schumanna. Pojetí se vyznačuje vzácnou kombinací mladistvé energie, svěžích nápadů a kultivovanosti. Ravel se ke Triu Ernest díky vazbě na Švýcarsko a Francii dokonale hodí a rovněž Boulanger a Korngold posluchačům slibují neopakovatelný zážitek, pramenící ze zvláštního porozumění hráčů mladým autorům. Maurice Ravel, skladatel švýcarsko-španělského původu, jehož rodiče se záhy přestěhovali do Paříže, pracoval s přesností švýcarského výrobce hodinek. Rád se opájel opulentními zvukovými kreacemi, ale přistupoval k nim racionálněji než jeho starší kolega Debussy. Jako každé slavné dílo je i Ravelovo Klavírní trio a moll, M.67 opředené legendami. Jedna z nich praví, že hlavní téma pochytil při pozorování zmrzlinářů tančících fandango ve francouzské baskické obci Saint-Jean-de-Luz. Na Triu z roku 1914 Ravel pracoval dle vlastních slov „s jistotou a jasnozřivostí šílence“, neboť spěchal, aby mohl po vypuknutí první světové války nastoupit do armády. První věta čerpá z baskické taneční formy zortziko, druhá vychází z malajské básnické formy pantoum a její materiál naplňuje i větu třetí v podobě promyšlených kontrapunktických variací. Finále v klavíru obsahuje pozoruhodnou narážku na dobu vzniku, kdy klavír imituje zvuk trubky, symbol vyhlášení války. Lili Boulanger pocházela z rodu francouzských hudebníků – otec Ernest učil zpěv na Pařížské konzervatoři, matka také zpívala, děda Frédéric vybudoval kariéru violoncellisty, babička Marie-Julie Halligner se prosadila jako mezzosopranistka. Talent Lili projevovala už od dvou let, kdy zpívala písně podle sluchu, a svým rychlým vývojem okolí udivovala i nadále, např. když v roce 1913 jako první žena obdržela prestižní Římskou cenu v oboru skladba. K posledním dokončeným dílům Lili patří diptych z let 1917 a 1918, D‘unsoirtriste (O smutném večeru) a D‘unmatin de printemps (O jarním ránu). Večer zpracovává emoce osamělosti a obav, zatímco Ráno pulzuje živějším charakterem. Nejenom Ravel, nýbrž i Lili rozehrává debussyovské inspirace jazykem sobě vlastním, když nechává v předivu plném hudební symboliky zaznívat neomylně volené harmonie, aby přetavovala bolest z blížící se smrti do nesmrtelného hudebního klenotu. Lili se dožila pouhých dvaceti čtyř let, podobně jako česká skladatelka Vítězslava Kaprálová nebo básník Jiří Wolker, kterým se stala osudnou rovněž tuberkulóza. Erich Wolfgang Korngold se narodil v Brně, ovšem životní dráha spjatá s válečnými událostmi jej zavedla do Rakouska i Kalifornie. Stejně rozmanitá jako jeho život je jeho skladba Kvartet pro dvoje housle, cello a klavír levou ruku, která jako by vizionářsky předvídala, jakým směrem se dějiny rozběhnou. Skladba poprvé vydaná roku 1930 zní místy velmi scénicky, a tak se zdá přirozené, že Korngold později zúročil svůj talent ve spolupráci s filmovým průmyslem. Pouze podle poslechu by snad nikdo neuvěřil, že dramatický klavírní part vykresluje samotná levá ruka. Specifická instrumentace má svůj důvod: Kvartet původně vznikl pro syna zakladatele Poldi Kladno, klavíristu Paula Wittgensteina, jenž v první světové válce přišel o pravou ruku, ale rozhodl se vzdorovat osudu. Protože je hudba prorockým médiem, má více než dobré předpoklady vyrovnat se s jakoukoliv hrozbou i neštěstím.