Obyvatelé cihlového domu + Člověk krve
Obyvatelé cihlového domu a Člověk krve vystoupí 16. září v divadle Pod lampou. Obyvatelé cihlového domu kombinují klasický klavír, ženský zpěv a energii punku, progresivního rocku i metalu do intenzivního a žánrově neukotveného zvuku. Jejich hudba dokáže být současně něžná, jazzově hravá i dravě naléhavá, často s nečekanými rytmickými zlomy a výraznou koncertní energií. V autorských českých textech se kapela věnuje příběhům lidí na okraji společnosti, hororovým motivům i vizím rozpadající se civilizace – s temnou atmosférou, ale i černým humorem. Jan, řečený Člověk krve, si nese slovo sen i v rodovém jméně. Z magických prostor jeho písní se noří živé postavy, důvěrně známá místa i povědomá slova - kontryhel, verpa, loukotě… - a zase mizí; hrany lesa v ranním oparu. Zůstává nejistota dobového ukotvení i jistota věčnosti: napříč časy i příběhy se naše bolesti i radosti podobají, a je v tom veliký smutek i veliká útěcha. A je potřeba básníků/tuláků, aby se občas vynořili zpod závoje mlhy - nebo zpoza odchlípnuté tapety v osamělé ložnici - a tuhle všelidskou příbuznost nám konejšivě připomněli. Člověk je zvon a chůzí zní. Člověk je z krve.
Dostupné ponuky (0)
Zatiaľ nie sú žiadne vstupenky v predaji
Buďte prvý, kto na toto podujatie pridá vstupenku do predaja, alebo si nastavte notifikáciu.
O podujatí
Obyvatelé cihlového domu a Člověk krve vystoupí 16. září v divadle Pod lampou. Obyvatelé cihlového domu kombinují klasický klavír, ženský zpěv a energii punku, progresivního rocku i metalu do intenzivního a žánrově neukotveného zvuku. Jejich hudba dokáže být současně něžná, jazzově hravá i dravě naléhavá, často s nečekanými rytmickými zlomy a výraznou koncertní energií. V autorských českých textech se kapela věnuje příběhům lidí na okraji společnosti, hororovým motivům i vizím rozpadající se civilizace – s temnou atmosférou, ale i černým humorem. Jan, řečený Člověk krve, si nese slovo sen i v rodovém jméně. Z magických prostor jeho písní se noří živé postavy, důvěrně známá místa i povědomá slova - kontryhel, verpa, loukotě… - a zase mizí; hrany lesa v ranním oparu. Zůstává nejistota dobového ukotvení i jistota věčnosti: napříč časy i příběhy se naše bolesti i radosti podobají, a je v tom veliký smutek i veliká útěcha. A je potřeba básníků/tuláků, aby se občas vynořili zpod závoje mlhy - nebo zpoza odchlípnuté tapety v osamělé ložnici - a tuhle všelidskou příbuznost nám konejšivě připomněli. Člověk je zvon a chůzí zní. Člověk je z krve.