Despite the Ruins (předpremiéra)
Předpremiéra tanečního projektu v podání italského dua Macula, které tvoří Priscilla Pizziol a Edoardo Sgambato. Představení se uskutečňuje ve veřejném prostoru jako úvodní událost programu festivalu Immediatus Biennale 2026. Praktiky narušující konvence a otevírající alternativní cesty významu... Despite the Ruins je site-specific choreografický výzkumný projekt založený na instantní kompozici, který zkoumá vztah mezi tělem, krajinou a způsoby obývání prostoru. Jeho ústřední praxe, nazývaná instantní de-kompozice, představuje partituru radikálního naslouchání, jež rozkládá a znovu skládá vnímání, obrazy i jednání. Umožňuje tak, aby se forma rodila v čase, namísto aby byla předem určena. Tělo se stává médiem jemných akumulací – utváří ekosystém spíše než performativní objekt. Architektura, světlo i prostředí nejsou pouhou kulisou, ale aktivními prvky, které proměňují způsob vnímání. Projekt neusiluje o upoutání pozornosti; místo toho ji znovu naladí na přítomný okamžik a prohlubuje vnímavost vůči místu i ostatním. Je to umění, které pozornost nevyžaduje, ale umožňuje – protože prostor nezaplňuje, nýbrž mu dává možnost dýchat. Despite the Ruins usiluje o rozvíjení ztělesněného ekologického vědomí – etiky péče a vzájemné provázanosti zakořeněné v prožívané zkušenosti. Choreografie zde není inscenována, ale pěstována jako zahrada: vytváří neustále se proměňující procesy namísto pevných, neměnných forem.
Dostupné ponuky (0)
Zatiaľ nie sú žiadne vstupenky v predaji
Buďte prvý, kto na toto podujatie pridá vstupenku do predaja, alebo si nastavte notifikáciu.
O podujatí
Předpremiéra tanečního projektu v podání italského dua Macula, které tvoří Priscilla Pizziol a Edoardo Sgambato. Představení se uskutečňuje ve veřejném prostoru jako úvodní událost programu festivalu Immediatus Biennale 2026. Praktiky narušující konvence a otevírající alternativní cesty významu... Despite the Ruins je site-specific choreografický výzkumný projekt založený na instantní kompozici, který zkoumá vztah mezi tělem, krajinou a způsoby obývání prostoru. Jeho ústřední praxe, nazývaná instantní de-kompozice, představuje partituru radikálního naslouchání, jež rozkládá a znovu skládá vnímání, obrazy i jednání. Umožňuje tak, aby se forma rodila v čase, namísto aby byla předem určena. Tělo se stává médiem jemných akumulací – utváří ekosystém spíše než performativní objekt. Architektura, světlo i prostředí nejsou pouhou kulisou, ale aktivními prvky, které proměňují způsob vnímání. Projekt neusiluje o upoutání pozornosti; místo toho ji znovu naladí na přítomný okamžik a prohlubuje vnímavost vůči místu i ostatním. Je to umění, které pozornost nevyžaduje, ale umožňuje – protože prostor nezaplňuje, nýbrž mu dává možnost dýchat. Despite the Ruins usiluje o rozvíjení ztělesněného ekologického vědomí – etiky péče a vzájemné provázanosti zakořeněné v prožívané zkušenosti. Choreografie zde není inscenována, ale pěstována jako zahrada: vytváří neustále se proměňující procesy namísto pevných, neměnných forem.