Annie Ernaux: Obyčejná žena

„Pouze ona, její slova, její ruce, gesta, její smích, její chůze spojovaly ženu, jíž jsem, s dítětem, kterým jsem byla.” Jak se pohybuje člověk v prostoru své paměti? Jak vůbec funguje samotný proces rozpomínání? Archeologie obrazů, gest i každodenních vět. Z jednotlivých fragmentů skládá Annie Ernaux v knize Obyčejná žena život své matky, která pocházela z chudého dělnického prostředí města Yvetot. Rituál proti blednutí paměti. Skrze přesný, sugestivní jazyk prozkoumává francouzská spisovatelka svůj vztah ke světu, jemuž se svým vzděláním i způsobem života postupně odcizila. „Moje matka se musela dívat do encyklopedie, aby mi mohla vysvětlit, kdo to byl Van Gogh. Moje matka, která se narodila v podrobeném prostředí, se musela stát příběhem, abych se já necítila tak osamělá a strojená ve světě, který si podrobuje slova i myšlenky a do něhož jsem – tak jak si přála - odešla.” Jak má vypadat správná vzpomínka na matku? Chundelatá? Blyštivá? Sentimentální? Všechny obrazy jednou zmizí. Hrdelní smích, který odhaluje zuby i dásně. Jak se skrze něco tělesného, co lze nahmatat, můžeme vztahovat k člověku, který je nepřítomný nebo neviditelný? V inscenaci se ve větší míře pracuje se senem a slámou. Diváci, kteří mají nějaké zdravotní problémy s tímto související, by měli zvážit návštěvu inscenace.