Vykouření

Jací ďáblové pokoušejí společnost k tomu, aby se dělila na bojechtivé tábory, a proč? Lze se z identity, která potřebuje obraz nepřítele, navzájem vyzpovídat? Lze smířit jazyk víry, v níž je Ježíš spasitelem, s jazykem umění, pro něž je metaforou, jinak než soudní cestou? Ježíš, který hraje evropskou kulturu. Herec, který hraje Ježíše. Herci, kteří s hercem hrajícího Ježíše nemají nic společného. Divadelní provokatéři i kazatelé svobody slova, jimž nic není svaté. Věrní křesťané i svalnatí obránci víry pravé, vykladači práva, mediální proroci, Muslimka. Ti všichni se v roce 2018 u příležitosti pohostinského uvedení her režiséra Olivera Frljiće v Brně hlučně prohnali sálem Divadla Husa na provázku i mediálním prostorem údajně nejateističtější země Evropy. Čtyři roky poté nastává čas vykouřit a vyčistit obojí. Je třeba vrátit se tam, kde to celé začalo – do divadla. Zběsile očistný scénický obřad na motivy skutečných událostí kolem jedné neskutečné kauzy, v níž hlavní roli sehrála česká společnost, přivede na provázkovské jeviště fragmenty právních textů, internetových článků a rozhovorů, diváckých dopisů, výpovědí svědků i Nového zákona. Postaví se přitom otázkám, které dodnes obcházejí kolem.