Smoke and Mirrors
Tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými objekty. Soubor současného tance 420PEOPLE přináší do Studia Maiselovka inscenaci s názvem Smoke and Mirrors v choreografii Václava Kuneše. Inscenace vznikla speciálně pro tento jedinečný prostor, v němž se sólový tanec Francescy „Amy“ Amante propojuje s živou hudbou flamencového kytaristy Filipa Zubáka. Pojem Smoke and Mirrors má v jazyce 20. a 21. století lehce negativní význam, označuje iluzi, která může něco skrývat nebo zkreslovat. Jeho původ však sahá až do 18. století, kdy šlo o jednoduchý, ale velmi působivý způsob vytváření „magické iluze“ pomocí projektoru, zrcadla a kouře. Zrcadlo je zde nahrazeno skleněnými objekty výtvarnice Vladimíry Klumparové, které se staly nedílnou součástí tvůrčího procesu od samotného začátku. Sklo zůstává pevné a křehké zároveň, impozantní, krásné a zdánlivě abstraktní, dokud souhrou okolností nezíská nový význam. Nejde o iluzi jako podvod, ale o okamžik, kdy se z obyčejných prvků rodí něco nového. Pohyb, hudba, světlo a sklo se postupně propojují a vytvářejí obraz, který může být stejně skutečný jako pomíjivý.
Dostupné nabídky (0)
Zatím nejsou žádné vstupenky v prodeji
Buďte první, kdo na tuto akci přidá vstupenku do prodeje, nebo si nasaďte notifikaci.
O akci
Tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými objekty. Soubor současného tance 420PEOPLE přináší do Studia Maiselovka inscenaci s názvem Smoke and Mirrors v choreografii Václava Kuneše. Inscenace vznikla speciálně pro tento jedinečný prostor, v němž se sólový tanec Francescy „Amy“ Amante propojuje s živou hudbou flamencového kytaristy Filipa Zubáka. Pojem Smoke and Mirrors má v jazyce 20. a 21. století lehce negativní význam, označuje iluzi, která může něco skrývat nebo zkreslovat. Jeho původ však sahá až do 18. století, kdy šlo o jednoduchý, ale velmi působivý způsob vytváření „magické iluze“ pomocí projektoru, zrcadla a kouře. Zrcadlo je zde nahrazeno skleněnými objekty výtvarnice Vladimíry Klumparové, které se staly nedílnou součástí tvůrčího procesu od samotného začátku. Sklo zůstává pevné a křehké zároveň, impozantní, krásné a zdánlivě abstraktní, dokud souhrou okolností nezíská nový význam. Nejde o iluzi jako podvod, ale o okamžik, kdy se z obyčejných prvků rodí něco nového. Pohyb, hudba, světlo a sklo se postupně propojují a vytvářejí obraz, který může být stejně skutečný jako pomíjivý.