Manželka publikovaného básníka

Autorský projekt Jana Horáka vychází ze života a díla americké básnířky a prozaičky Sylvie Plath je poslední částí volné trilogie věnované umělcům dvacátého století. První část tvořila inscenace Církev inspirovaná životem a dílem Luise Ferdinanda Célina, která byla vůbec první inscenací Studia Hrdinů. Druhou částí trilogie je inscenace Zlatý řez inspirovaná japonským spisovatelem Jukio Mišimou. Z nevelkého díla Sylvie Plath je zřetelně patrná potřeba vyslovit svůj osud ve světě, který ji obklopoval. A to především mimořádnou básnickou sbírkou Ariel, ale i v próze nevelkým románem Pod skleněným zvonem. Plath nabízí světu intimní zpověď ženy, která se rozhodla, že je/bude umělcem. Toto rozhodnutí má mimo jiné svou naivně trucovitou podobu, která obnažuje skutečnost, že skuteční umělci se málokdy jako umělci rodí. Ve své poslední tvůrčí fázi je pak jasně patrný tragicky vyhrocený konflikt mimořádně zranitelné mladé ženy s podmínkami, v nichž se ocitla, z nichž psala, a na které se pro svou hypersenzitivní povahu nebyla s to adaptovat. Záměrem nebylo vytvořit životopisnou poctu autorce. V osudu Sylvie Plath je mnoho aktuálních rozměrů, které autoři chtěli akcentovat. Jejich snahou bylo vytvořit autonomní svět člověka na okraji reality a snu, který hledá své místo na tomto světě a v rámci této snahy vyvolá démony, se kterými nezvládne bojovat. Text inscenace vznikl volně především podle textů Sylvie Plath.