Divadlo krve

„Představa, že existují jen dvě pohlaví, je spíše kulturní konstrukcí než biologickou nutností.“ – Judith Butler Mladý muž a stará žena. Nebo to je naopak? Inscenace Divadlo krve je extravagantní výpovědí o hledání sebe sama ve světě, kde jsou hranice identity neustále přepisovány. Fragmentární a osobní vyprávění dvou výrazných, generačně vzdálených osobností otevírá témata tělesnosti a původu. Hledání na těle i v jazyce. Herečka a zpěvačka Hana Frejková identitu tematizuje jako proces, jako proměnu: „Kořeny nejsou něco daného, ale něco, co se znovu skládá v řeči a paměti.“ Ondřej Macl ve své básnické, esejistické i performativní tvorbě zdůrazňuje svou queer podstatu: „Abych mohl být plně člověkem, je pro mě lákavá nebinarita nebo objevování vlastní ženskosti.“ Ve scénickém prostoru inscenace tvůrci pracují se symbolikou krve, která je nositelkou dědičnosti, paměti a těla. Krev není pouze biologickým materiálem, ale obrazem a materií, která propojuje minulost s přítomností a tělo se slovem. Prostor se stává živým organismem, v němž se intimní výpovědi střetávají s vizuální obrazivostí na hraně reality. Inscenace čerpá inspiraci z těchto literárních děl: Kniha krve od Kim de l’Horizon, Divný kořeny od Hany Frejkové a Miluji svou babičku víc než mladé dívky a Jednou za modrý měsíc od Ondřeje Macla.