Zpět
Divadlo a showŽádné nabídky

Dialog hudební a taneční tvorby pohledem studentů HAMU a HF JAMU

úterý 20. října 2026
19:00

Večer z cyklu Nová generace představí v úterý 20. října 2026 čtyři krátká díla studentek choreografie HAMU a studujících kompozici na HF JAMU a HAMU. Představení proběhnou v rámci společného projektu katedry hudební produkce HF JAMU a katedry tance HAMU. Alice Silná: STAŘEC A MOŘE „Rybo, jsme proti sobě — a přesto spolu.“ Tichý rozhovor, který Santiago vede se svým úlovkem, se stává srdcem této taneční adaptace: dialogem dvou bytostí, jež si jsou protivníky i spojenci, odrazem lidské hrdosti i hlubokého respektu k živému světu.
Stařec a Moře přináší poetickou meditaci o vytrvalosti, soucitu a o tom, co nás drží nad vodou, když se svět mění. Inscenace propojuje současný tanec, práci s objektem a silné vizuální obrazy. Přináší témata pýchy, respektu k přírodě a mezigeneračního napětí v jazyce nové generace tvůrců z AMU a JAMU. Choreografie: Alice Silná, Hudba: Tereza Konzalová, Zvuk: Jacob Strasser, Scénografie:Jolana Prášková, Anna Landsingerová, Lighting design: Vojtěch Brtnický, Rigging:Jakub Kohout, Produkce:Viktorie Čápová, Foto:Anna Smutná,  Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet Interpretace: Richard Janča (Stařec), Jonáš Snítil (Ryba), David Rott (Manolin), David Horák (Rybář/Žralok), Zuzana Dobešová (Rybář/Žralok), Antonie Zelbová (Rybář/Žralok) Vladlena Klimek: UMĚLEC V HLADOVĚNÍ / HUNGER ARTIST   Inscenace redefinuje Kafkův motiv hladovění jako nekonečný cyklus nahraditelnosti, v němž je vyčerpané tělo odklizeno jen proto, aby uvolnilo prostor další jednotce, která už netrpělivě čeká za dveřmi. Fyzický zápas s časem, zhmotněným v tajícím bloku ledu, neurčuje hudba, ale neúprosný diktát kapek řídící tempo pohybu až k úplnému kolapsu. V křečovitém objetí s rozpadajícím se objektem se na rozmočené zemi stírá hranice mezi péčí a sebedestrukcí, zatímco se lidská identita mění v pouhou mechanickou funkci. Systém nečeká – ticho po výkonu je jen nádechem pro dalšího v pořadí. Kde v tempu vlastního tání zůstává prostor pro člověka, který přestane stíhat? Choreografie: Vladlena Klimek, Hudba: Petr Němec, Dramaturgie: Oliver Beťko, Scénografie, kostýmy:Veronika Samková,Lighting design: Vojtěch Brtnický, Foto: Vladlena Klimek, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet Interpretace / Intepretation: Amálie Cuplová, Audrey Kristine Wangle, Mgr. Filip Novák, Metoděj Vykydal, Tereza Moulisová, Charlota Ciklerová, Dalma Kitley  Kateřina Zemanová: UMBRUCH Název představení reflektuje zásadní společenský i technologický přerod. Vrací nás do německy mluvící Prahy v období průmyslové revoluce, kdy se fascinace stvořením umělé síly – Golema – stává aktuální metaforou. Výraz UMBRUCH (v tiskařství  “lámání stran”) pak přímo definuje pohybový slovník choreografie: skládání, vrstvení a lámání kartonové scénografie. UMBRUCH přepisuje Legendu o Golemovi do světa nekonečné práce. V prostoru zaplněném krabicemi vzniká systém, který měl člověku pomoci zvládnout chaos, ale postupně začíná určovat vlastní rytmus. Golem se zde stává symbolem nadprodukce a sil, které neustále vytváříme, aniž bychom si uvědomovali jejich skutečnou moc. Z potřeby usnadnit si život vznikají struktury, které nás začínají formovat, zrychlovat a postupně ovládat. Hranice mezi nástrojem a nadvládou se rozplývá, tělo se přizpůsobuje rytmu, který už neurčuje člověk. UMBRUCH je obraz světa, v němž se naše vlastní výtvory stávají silnějšími než my sami, a přesto je nedokážeme zastavit.   Choreografie: Kateřina Zemanová,  Hudba: Martin Janda, /// Scénografie:Rozálie Mlčochová, Emma Flaume, Kostýmy:Rozálie Mlčochová + Emma Flaume (pro Golema), Kateřina Zemanová (pro tanečnice), Lighting design:Vojtěch Brtnický, Foto: Bc. Daniel Novák,  Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet Interpretace: Anna Pohlová, Daniela Valešová, Barbora Valentková, Simona Hybenová  Simona Dejmková: Přes oči nevidím   Nejdřív pohled. Pak tělo.   Kdo se dívá, když my ne? Neviditelná struktura moci se zapisuje pod kůži. Učí nás, kam se dívat. A kam ne. Těla se přizpůsobují. Zrak se zužuje.   Kdy se přestaneme bát vidět? Možná ve chvíli, kdy se z pohledu znovu stane setkání. A z těla člověk.   Choreografie: Simona Dejmková, Asistentka choreografa: Natalie Tun, Hudba Sarah Jedličková,  Dramaturgie: Filip Novák, Produkce: Eliška Řezníčková, Světelný design: Michal Hór Horáček, Kostýmy: Emmanuela Fiala, Karolína Grygarová, Fotodokumentace:: Savva Domanov, Pedagogické vedení: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D. Interpreti / Performers: Amálie Cuplová, Kateřina Hulínská, Alice Silná, Amálie Špachtová

Divadlo na Orlí
Orlí 19, Brno
Ověření identity prodejců
QR kód regenerován po prodeji
Garance vrácení peněz

Dostupné nabídky (0)

Zatím nejsou žádné vstupenky v prodeji

Buďte první, kdo na tuto akci přidá vstupenku do prodeje, nebo si nasaďte notifikaci.

Prodat jako první

O akci

Večer z cyklu Nová generace představí v úterý 20. října 2026 čtyři krátká díla studentek choreografie HAMU a studujících kompozici na HF JAMU a HAMU. Představení proběhnou v rámci společného projektu katedry hudební produkce HF JAMU a katedry tance HAMU. Alice Silná: STAŘEC A MOŘE „Rybo, jsme proti sobě — a přesto spolu.“ Tichý rozhovor, který Santiago vede se svým úlovkem, se stává srdcem této taneční adaptace: dialogem dvou bytostí, jež si jsou protivníky i spojenci, odrazem lidské hrdosti i hlubokého respektu k živému světu.
Stařec a Moře přináší poetickou meditaci o vytrvalosti, soucitu a o tom, co nás drží nad vodou, když se svět mění. Inscenace propojuje současný tanec, práci s objektem a silné vizuální obrazy. Přináší témata pýchy, respektu k přírodě a mezigeneračního napětí v jazyce nové generace tvůrců z AMU a JAMU. Choreografie: Alice Silná, Hudba: Tereza Konzalová, Zvuk: Jacob Strasser, Scénografie:Jolana Prášková, Anna Landsingerová, Lighting design: Vojtěch Brtnický, Rigging:Jakub Kohout, Produkce:Viktorie Čápová, Foto:Anna Smutná,  Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet Interpretace: Richard Janča (Stařec), Jonáš Snítil (Ryba), David Rott (Manolin), David Horák (Rybář/Žralok), Zuzana Dobešová (Rybář/Žralok), Antonie Zelbová (Rybář/Žralok) Vladlena Klimek: UMĚLEC V HLADOVĚNÍ / HUNGER ARTIST   Inscenace redefinuje Kafkův motiv hladovění jako nekonečný cyklus nahraditelnosti, v němž je vyčerpané tělo odklizeno jen proto, aby uvolnilo prostor další jednotce, která už netrpělivě čeká za dveřmi. Fyzický zápas s časem, zhmotněným v tajícím bloku ledu, neurčuje hudba, ale neúprosný diktát kapek řídící tempo pohybu až k úplnému kolapsu. V křečovitém objetí s rozpadajícím se objektem se na rozmočené zemi stírá hranice mezi péčí a sebedestrukcí, zatímco se lidská identita mění v pouhou mechanickou funkci. Systém nečeká – ticho po výkonu je jen nádechem pro dalšího v pořadí. Kde v tempu vlastního tání zůstává prostor pro člověka, který přestane stíhat? Choreografie: Vladlena Klimek, Hudba: Petr Němec, Dramaturgie: Oliver Beťko, Scénografie, kostýmy:Veronika Samková,Lighting design: Vojtěch Brtnický, Foto: Vladlena Klimek, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet Interpretace / Intepretation: Amálie Cuplová, Audrey Kristine Wangle, Mgr. Filip Novák, Metoděj Vykydal, Tereza Moulisová, Charlota Ciklerová, Dalma Kitley  Kateřina Zemanová: UMBRUCH Název představení reflektuje zásadní společenský i technologický přerod. Vrací nás do německy mluvící Prahy v období průmyslové revoluce, kdy se fascinace stvořením umělé síly – Golema – stává aktuální metaforou. Výraz UMBRUCH (v tiskařství  “lámání stran”) pak přímo definuje pohybový slovník choreografie: skládání, vrstvení a lámání kartonové scénografie. UMBRUCH přepisuje Legendu o Golemovi do světa nekonečné práce. V prostoru zaplněném krabicemi vzniká systém, který měl člověku pomoci zvládnout chaos, ale postupně začíná určovat vlastní rytmus. Golem se zde stává symbolem nadprodukce a sil, které neustále vytváříme, aniž bychom si uvědomovali jejich skutečnou moc. Z potřeby usnadnit si život vznikají struktury, které nás začínají formovat, zrychlovat a postupně ovládat. Hranice mezi nástrojem a nadvládou se rozplývá, tělo se přizpůsobuje rytmu, který už neurčuje člověk. UMBRUCH je obraz světa, v němž se naše vlastní výtvory stávají silnějšími než my sami, a přesto je nedokážeme zastavit.   Choreografie: Kateřina Zemanová,  Hudba: Martin Janda, /// Scénografie:Rozálie Mlčochová, Emma Flaume, Kostýmy:Rozálie Mlčochová + Emma Flaume (pro Golema), Kateřina Zemanová (pro tanečnice), Lighting design:Vojtěch Brtnický, Foto: Bc. Daniel Novák,  Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet Interpretace: Anna Pohlová, Daniela Valešová, Barbora Valentková, Simona Hybenová  Simona Dejmková: Přes oči nevidím   Nejdřív pohled. Pak tělo.   Kdo se dívá, když my ne? Neviditelná struktura moci se zapisuje pod kůži. Učí nás, kam se dívat. A kam ne. Těla se přizpůsobují. Zrak se zužuje.   Kdy se přestaneme bát vidět? Možná ve chvíli, kdy se z pohledu znovu stane setkání. A z těla člověk.   Choreografie: Simona Dejmková, Asistentka choreografa: Natalie Tun, Hudba Sarah Jedličková,  Dramaturgie: Filip Novák, Produkce: Eliška Řezníčková, Světelný design: Michal Hór Horáček, Kostýmy: Emmanuela Fiala, Karolína Grygarová, Fotodokumentace:: Savva Domanov, Pedagogické vedení: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D. Interpreti / Performers: Amálie Cuplová, Kateřina Hulínská, Alice Silná, Amálie Špachtová