Denser
DENSER se neptá, kolik toho tělo dokáže. Ptá se, kolik toho nese. Technika. Paměť. Návyk. Selhání. Každá zkušenost zanechává stopu. Minulost není za námi – pohybuje se v nás. Tanečník se časem nestává dokonalejším. Stává se hustším. DENSER, nová premiéra souboru současného tance 420PEOPLE v choreografii Václava Kuneše a Filipa Staňka, propojuje taneční sólo Filipa Staňka s živou elektronickou hudbou expandcollapse (Ester Grohová) v intimním prostoru Studia Maiselovka. Hustota není otázkou objemu. Je otázkou času. Minulosti, která zahušťuje přítomnost. „Čím déle tančím, tím méně jsem schopen rozlišit, co je v mém pohybu autentického a co je důsledkem různých vnějších vlivů - učitelů, choreografů, technik, s nimiž jsem se setkal, chyb, zranění, návyků, jež jsem nastřádal. A čím méně to dokážu oddělit, tím víc mě tanec těší. Podobné téma řeší i Denser: minulost není něčím uzavřeným v archivu naší paměti, je stále živoucí vrstvou, která je společně s naší osobností proměněna pokaždé, když prochází novou zkušeností. Po letech tancování si netroufám říct, že jsem lepší, rád bych ale věřil, že jsem hustší.“ – popisuje Filip Staněk.
Dostupné nabídky (0)
Zatím nejsou žádné vstupenky v prodeji
Buďte první, kdo na tuto akci přidá vstupenku do prodeje, nebo si nasaďte notifikaci.
O akci
DENSER se neptá, kolik toho tělo dokáže. Ptá se, kolik toho nese. Technika. Paměť. Návyk. Selhání. Každá zkušenost zanechává stopu. Minulost není za námi – pohybuje se v nás. Tanečník se časem nestává dokonalejším. Stává se hustším. DENSER, nová premiéra souboru současného tance 420PEOPLE v choreografii Václava Kuneše a Filipa Staňka, propojuje taneční sólo Filipa Staňka s živou elektronickou hudbou expandcollapse (Ester Grohová) v intimním prostoru Studia Maiselovka. Hustota není otázkou objemu. Je otázkou času. Minulosti, která zahušťuje přítomnost. „Čím déle tančím, tím méně jsem schopen rozlišit, co je v mém pohybu autentického a co je důsledkem různých vnějších vlivů - učitelů, choreografů, technik, s nimiž jsem se setkal, chyb, zranění, návyků, jež jsem nastřádal. A čím méně to dokážu oddělit, tím víc mě tanec těší. Podobné téma řeší i Denser: minulost není něčím uzavřeným v archivu naší paměti, je stále živoucí vrstvou, která je společně s naší osobností proměněna pokaždé, když prochází novou zkušeností. Po letech tancování si netroufám říct, že jsem lepší, rád bych ale věřil, že jsem hustší.“ – popisuje Filip Staněk.