Nádherná zahrada po ní zůstala

Příběh o nesmírném lidském úsilí a záchraně hodnot jako parafráze současného stavu společnosti. Inscenace je inspirována životem české baronky Sidonie Nádherné z Borutína (1885–1950), jejíž život se stává metaforou znehodnocení hodnot budovaných po staletí. Dílo zachycuje poslední léta života Sidonie Nádherné a vychází z historických pramenů, odborných publikací i rozsáhlé korespondence baronky. Po skončení druhé světové války a po smrti nejbližších se Sidonie zoufale snažila zachránit rodinný majetek – zámek i zámecký park ve Vrchotových Janovicích. Dobře si uvědomovala jejich historickou, památkovou i společenskou hodnotu pro budoucí generace. Tento zápas dokumentuje především korespondence s historikem umění a pracovníkem Státního památkového úřadu Václavem Wagnerem. Je cenná tím, že zachycuje autentické názory a postoje samotné Sidonie k politickým a společenským změnám během druhé světové války i po jejím skončení. Korespondenci doplňují zápisy z jejích deníků, osobní dopisy a literární tvorba dvou významných osobností, s nimiž Sidonie udržovala blízké vztahy – básníka Rainera Maria Rilka a spisovatele Karla Krause. Inscenace je zároveň parafrází dnešního vztahu společnosti ke kulturním a historickým hodnotám, k památkám, kulturnímu dědictví i kolektivní paměti. Boj o záchranu zámku a zahrady přirovnává k současnému zápasu o záchranu kulturních památek a kultury na Slovensku.