Konec jara
Několik dní před srpnovou invazí se setkala československá a sovětská delegace ke společnému jednání. Místem schůzky byla Čierná nad Tisou – město na východním Slovensku, kde kromě obrovského železničního překladiště není téměř nic. „Bratrská“ jednání trvala čtyři dny. Vedla se v sále místního kulturního domu i ve vagónech zaparkovaných vlaků. V československé skupině panoval rozpor – právě zde vznikla první verze zvacího dopisu. Už tehdy byl z jednání vyčleněn František Kriegel, a to mimo jiné kvůli svému židovskému původu. S jakými očekáváními se delegace potkaly? Jaké to je vyjednávat se silnějším, který se navíc stylizuje do role staršího bratra? Komu je možné věřit? Čemu je možné věřit? A je vůbec možné věřit na zázraky? Dokumentární inscenace vychází ze záznamů napínavých jednání, ale zároveň naráží na naši přetrvávající rozpolcenost: patříme na Východ, nebo na Západ? Jsme schopni hájit vlastní hodnoty, nebo znovu sklouzáváme k přizpůsobení, když se setkáme s tlakem? O jakých hodnotách se vlastně bavíme? A není Pražské jaro jen iluzí? Brežněv: Chtěl bych se zeptat, v čem můžeme z naší strany pomoci. Dubček: Chápu vaše znepokojení. Nyní však žádnou pomoc nežádám.
Available offers (0)
About the event
Několik dní před srpnovou invazí se setkala československá a sovětská delegace ke společnému jednání. Místem schůzky byla Čierná nad Tisou – město na východním Slovensku, kde kromě obrovského železničního překladiště není téměř nic. „Bratrská“ jednání trvala čtyři dny. Vedla se v sále místního kulturního domu i ve vagónech zaparkovaných vlaků. V československé skupině panoval rozpor – právě zde vznikla první verze zvacího dopisu. Už tehdy byl z jednání vyčleněn František Kriegel, a to mimo jiné kvůli svému židovskému původu. S jakými očekáváními se delegace potkaly? Jaké to je vyjednávat se silnějším, který se navíc stylizuje do role staršího bratra? Komu je možné věřit? Čemu je možné věřit? A je vůbec možné věřit na zázraky? Dokumentární inscenace vychází ze záznamů napínavých jednání, ale zároveň naráží na naši přetrvávající rozpolcenost: patříme na Východ, nebo na Západ? Jsme schopni hájit vlastní hodnoty, nebo znovu sklouzáváme k přizpůsobení, když se setkáme s tlakem? O jakých hodnotách se vlastně bavíme? A není Pražské jaro jen iluzí? Brežněv: Chtěl bych se zeptat, v čem můžeme z naší strany pomoci. Dubček: Chápu vaše znepokojení. Nyní však žádnou pomoc nežádám.