Denser
DENSER se neptá, kolik toho tělo dokáže. Ptá se, kolik toho nese. Technika. Paměť. Návyk. Selhání. Každá zkušenost zanechává stopu. Minulost není za námi – pohybuje se v nás. Tanečník se časem nestává dokonalejším. Stává se hustším. DENSER, nová premiéra souboru současného tance 420PEOPLE v choreografii Václava Kuneše a Filipa Staňka, propojuje taneční sólo Filipa Staňka s živou elektronickou hudbou expandcollapse (Ester Grohová) v intimním prostoru Studia Maiselovka. Hustota není otázkou objemu. Je otázkou času. Minulosti, která zahušťuje přítomnost. „Čím déle tančím, tím méně jsem schopen rozlišit, co je v mém pohybu autentického a co je důsledkem různých vnějších vlivů - učitelů, choreografů, technik, s nimiž jsem se setkal, chyb, zranění, návyků, jež jsem nastřádal. A čím méně to dokážu oddělit, tím víc mě tanec těší. Podobné téma řeší i Denser: minulost není něčím uzavřeným v archivu naší paměti, je stále živoucí vrstvou, která je společně s naší osobností proměněna pokaždé, když prochází novou zkušeností. Po letech tancování si netroufám říct, že jsem lepší, rád bych ale věřil, že jsem hustší.“ – popisuje Filip Staněk.
Available offers (0)
About the event
DENSER se neptá, kolik toho tělo dokáže. Ptá se, kolik toho nese. Technika. Paměť. Návyk. Selhání. Každá zkušenost zanechává stopu. Minulost není za námi – pohybuje se v nás. Tanečník se časem nestává dokonalejším. Stává se hustším. DENSER, nová premiéra souboru současného tance 420PEOPLE v choreografii Václava Kuneše a Filipa Staňka, propojuje taneční sólo Filipa Staňka s živou elektronickou hudbou expandcollapse (Ester Grohová) v intimním prostoru Studia Maiselovka. Hustota není otázkou objemu. Je otázkou času. Minulosti, která zahušťuje přítomnost. „Čím déle tančím, tím méně jsem schopen rozlišit, co je v mém pohybu autentického a co je důsledkem různých vnějších vlivů - učitelů, choreografů, technik, s nimiž jsem se setkal, chyb, zranění, návyků, jež jsem nastřádal. A čím méně to dokážu oddělit, tím víc mě tanec těší. Podobné téma řeší i Denser: minulost není něčím uzavřeným v archivu naší paměti, je stále živoucí vrstvou, která je společně s naší osobností proměněna pokaždé, když prochází novou zkušeností. Po letech tancování si netroufám říct, že jsem lepší, rád bych ale věřil, že jsem hustší.“ – popisuje Filip Staněk.